Chodský pes

České národní plemeno.
FCI skupina č. 1 (Psi ovčáčtí, pastevečtí a honáčtí, kromě švýcarských salašnických psů).
Standard č. 364. Mezinárodně uznán 29.4.2019.

Trocha historie...

Na území celé Evropy se vyskytovali v různých místních formách ovčáčtí psi se společnými znaky (středně velcí, se vztyčenými ušními boltci, dlouhým ocasem). Z nich byla vyšlechtěna některá nyní známá plemena (německý ovčák - chov od 1899 ze středoněmeckého a jihoněmeckého rázu ovčáckých psů, belgický ovčák - standard sepsán 1892, holandský ovčák - 1898 stanoveny podmínky pro další chov a upevňování plemene...).

(Manda von Geussnitz - dlouhosrstý ovčácký pes ze středního Německa, z knihy Maxe von Stephanitze)

Chodský pes je spojován s Chody - strážci zemské hranice mezi Čechami a Bavorskem. Hlavním úkolem Chodů bylo obcházet zemskou hranici a zjišťovat, zda nedošlo k nepřátelskému vpádu. Starali se o hraniční znamení, vybírali clo a bezpečně doprovázeli obchodníky a cestující po lesních průchodech na hranici. Chodové podléhali jen a přímo panovníkovi a měli za tuto službu řadu výhod : v lese mohli brát dříví pro stavby, na topení, mohli používat louky jako pastviny, sušit si seno, směli lovit zvěř, ryby, vybírat med. Byli osvobozeni od roboty a cel. Směli nosit zbraň (sekeru, později pušku). Mluvíme o období zhruba od 10. do 17. století.

Až do 16. století byly hluboké pomezní hvozdy podobné divokým pralesům. Nejstarší cesty měly podobu jen vyježděných a udupaných pruhů země, upravených pouze v místě, kde bylo třeba vylámat skálu, upravit brod, položit hatě nebo jen dřevěná břevna přes bažiny nebo vymýtit v lese průsek. Povrch cest se obvykle nijak nezpevňoval ani se neřešil odvod vody - cesty tedy byly často zablácené s hlubokými kolejemi vyježděnými koly vozů.

.............................................

Cílem regenerace chodského psa ve 20. století bylo odchovávat výborné hlídače a společníky za každé situace a pro všechny kategorie zájemců, což je zřejmý posun od historického využití směrem ke zjemnění, větší poddajnosti.

Roku 1984 bylo nejprve zapsáno do plemenné knihy ČSSR plemeno s názvem chodský pes (na základě fotografie a předběžného standardu). Teprve pak byla v časopise Pes přítel člověka zveřejněna fotografie představy chodského psa s jeho popisem a s výzvou, aby se přihlásili majitelé podobných psů. Prvním párem, který byl vybrán do chovu, byl pes Dixi Vladimíra Ježka (z Prostějova) a fena Bessy Leopolda Hykela z Otaslavic (u Prostějova). Zakladateli dalších linií byli psi Blesk (z Prostějova), Brix, Alex a Harry. Není známo, že by do chovu zasáhli psi z historického chodského území.

Jaký je ?

Dnešní člověk od psa očekává spoustu schopností, ale zároveň naprosto nechce pochopit, že pes má také své požadavky, a že tyto požadavky mohou být naprosto rozdílné podle toho, k jakému plemeni pes náleží. Takže co můžete od svého psa očekávat? A ještě důležitější - co očekává on od vás?

(citát od Polony Bonač)

Pes, který doprovázel Chody, musel být fyzicky zdatný, vytrvalý, odolný vůči počasí, pozorný, zvyklý spolupracovat s člověkem. Plnil mnoho různých úkolů – ochraňoval, hlídal, pomáhal při pasení, ale jistě i při lovu.

Základní vlastností chodského psa je činorodost. Očekává, že se bude něco dít a je připraven okamžitě se zapojit. Jestli se vracíte domů unavení a máte ve zvyku strávit zbytek dne u televize, nepořizujte si choďáka. Jestli nesnesete úpěnlivý pohled hnědých očí – pojď už, bude legrace! – nebo šílený jekot z plných plic – hurá, jdeme ven! – nepořizujte si choďáka. Jestli nesnášíte gumáky, pršiplášť, zimní rukavice a ranní tmu, nepořizujte si choďáka.

Vyžaduje lidskou společnost, vaši lásku, vaši pozornost, vaši aktivitu, vaše vedení. Spoléhá na vás. Hlídá si vás, naběhá mnohokrát více než vy ujdete, protože sice musí všechno zkoumat, ale zároveň cítí potřebu vracet se a kontrolovat, kde jste. Pokud ho zklamete a neobstojíte jako přirozená autorita, zařídí se po svém, ale nebude spokojený. Jestli potřebujete jen ohlídat areál a nemíníte pouštět psa k sobě, nepořizujte si choďáka.

Je velmi komunikativní, jasně poznáte, jestli je veselý, smutný, něco ho bolí. Je citlivý, vysoce vnímavý, takže při nesprávném přístupu se může stát bojácným či agresivním. Snadno se učí. Je kreativní, vymýšlí vlastní vylepšení. Opakovat cvik pořád stejně je nuda. Jestli z vás prýští ambice a nejste hraví, nepořizujte si choďáka. Jestli jste zlostní, netrpěliví, hysteričtí, nerozhodní, jestli si vás úplně každý omotá kolem prstu, nepořizujte si choďáka.

Zvířata ho zajímají, když se hýbou. Čím rychleji, tím lépe, takže je velmi důležité tlumit jeho loveckou vášeň hned od počátku, důsledně a vždy.

K cizím lidem se chová podle situace. Když hlídá, štěká na všechny. Návštěvu nechá na pokoji. Pokud mu však nabídne pamlsky nebo hru, neodolá...U choďáka bezezbytku platí : jak k dílu, tak k jídlu - převládají bleskoví žrouti.

Chodský pes je skvělým psem turistickým. Má lehký, pružný, prostorný pohyb, je to vytrvalý klusák. Jeho dlouhá tvrdší srst s bohatou podsadou ho chrání před deštěm i mrazem. Nemá rád horko, chladí se ulehnutím do vody, klidně i do kaluže.

Chodský pes je nadšeným psem sportovním. Je rychlý, někdy až překotný, rád pracuje v blízkosti člověka. Má vynikající čich.

Srovnání s jinými ovčáckými plemeny

Sluší se připomenout, že v Německu existuje Gelbbacke ("žlutá tvář") jako jeden z pracovně využívaných, mezinárodně neuznaných ovčáckých psů. Má opravdu velké množství shodných rysů s chodským psem, ale je méně typově ustálený.

chodský pes


německý ovčák černý se znaky


německý ovčák vlkošedý


německý ovčák černý


německý ovčák dlouhosrstý


belgický ovčák tervueren


belgický ovčák groenendael


holandský ovčák dlouhosrstý



Hlavy : chodský pes, tervueren, groenendael

Majitele a příznivce chodského psa v ČR sdružuje Klub přátel chodského psa, založený 1991. Pořádá výstavy, svody dorostu a bonitace chodských psů, vydává klubový zpravodaj a vede rozsáhlou a podrobnou databázi chodských psů na webových stránkách :